Hlína jako stavební materiál – rozhovor s Michalem Navrátilem

Primárně se bavíme o rodinných domech a veřejných budovách. Ptám se specialisty na hliněné materiály Michala Navrátila, který vyrábí hliněné omítky a s tímto materiálem pracuje přes 15 let. Michale, jsme vázáni tímto materiálem na určitý typ stavby? Někdy se nám to spojuje se slaměnými domy nebo se starými domy z vepřovic a podobně. Nebo naopak vznikají situace, kde bys vůbec nedoporučil použít hliněnou omítku nebo hliněné cihly? Někoho to třeba odradí, když staví zděný dům nebo třeba srub, že tam ta hlína nepatří. Může to být škoda, protože ten rozsah použití hlíny je obrovský.

Hliněnou omítku lze použít ve vnitřních prostorech v jakémkoli typu stavby. Je otázka, jak uzpůsobit podklad, aby na něm ta omítka držela a nedělala problémy. Potom jsou aplikace, které vyžadují určitou zkušenost, u starých staveb, u kamenných staveb, tam může být problém s kondenzací toho kamene, na vrchu té omítky se pak objevují fleky. Ty minulé generace neměly, protože ty omítky natírali, my v současnosti to chceme mít otevřené. Co se týká novostaveb, tam problém není, jen že bych to používal ve vytápěných prostorách, kde člověk žije. Mám takový koncept, že hlína patří tam, kde žije člověk, jsou to dva prvky, které k sobě patří.

Stavbě předchází projekt od projektanta, architekta. Je to už dost známý materiál, aby když ho tam budu chtít, se mi nevysmál? Nebo mi řekne já s tím nepracuju, nejsem si jistý, jak by se to technologicky udělalo.. Nebo už je to tak známá a běžná věc, že můžu počítat s tím, že každý to do projektu zakomponuje?

Určitě tam budou omezení. Ta situace, kdy majitel přemlouvá ostatní, že on tu hlínu tam chce, je dobrá. Já mám nejhorší zkušenosti, kdy to projektant cpe zákazníkovi a on s tím není sžitý. Tam vznikají problémy. Opačná situace není problém. Informace se dají dohledat, pokud projektant chce, také řemeslníci, pokud chtějí, to zvládnou.

To jsi zmínil důležitou věc, jak je to s řemeslníky? Zedník, pokud dělá běžné materiály, omítky, je to tak, že to pro něj nebude představovat žádnou změnu, nebo by se toho měl bát? Je sehnat někoho, kdo by to udělal?

Praxe je taková, že 80 % zboží prodávám lidem, kteří to dělají úplně poprvé, a nejsou to ani řemeslníci, že si to ti lidé dělají sami. Jen 20 % jsou řemeslníci, kteří s tím pracují profesionálně. Samozřejmě to občas generuje problémy, ti, kteří to berou poprvé, nečtou technické listy, přistupují k tomu až moc hrdinně, dělají si to podle sebe, ale je i skupina lidí, která má jakousi řemeslnou logiku a čte si technické listy. Vyráběné hliněné omítky se musí přizpůsobovat tomu trendu, musí být standardně zpracovatelné, jen si ten stavebník musí zjistit ty základní zákonitosti, které u toho jsou, jinak se není čeho bát. 

I laik, když se bude trochu informovat nebo si to zkusí někde na kurzu, tak to zvládne. Co třeba nějaké designové věci. Někdo třeba očekává u hliněného materiálu standardní vzhled, že vše bude tip ťop, ale určitě to nějaké limity má proti běžným materiálům. Je to jen o komunikaci, podat ty informace, nebo vidíš i další okolnosti? 

Často se setkávám s tím, že člověk by chtěl od toho materiálu víc, než je možné. Třeba nejsou informovaní, nebo si myslí, že za něco zaplatí víc a ono to pak bude dokonalejší. A protože mají ty peníze a nemají čas se tomu věnovat do detailů, a jejich architekt jim to tam dal, a oni pak často jsou rozčarovaní, že se to sype, že to není rovné, že jsou tam fleky. Naopak ten, kdo je informovaný a jde do toho s tím, že to chce, tak tam tyhle věci hledá. Proto jsem já osobně i raději, pokud je hlína ve stavařině ještě v malém, protože si ji berou lidi, kteří ji skutečně chtějí, dávají do toho energii, aby ostatní přesvědčili, projevují i své hrdinství, že si za tím stojí, i když jim architekt řekne ”já to tam nechci”, tak oni si za tím stojí a ví proč. 

Když se vrátím k původnímu dotazu, tak vnímám, že technická podpora za tím je. Když si ji koupím od výrobce, tak dostanu ty informace, abych si ji mohl svépomocí nanést na klasickou stěnu, na OSB desku, na dřevěné povrchy. Technické podklady tam jsou a nejsou příliš složité a i laik to dokáže svépomocí.

Je nutné dodržovat aspoň základní postupy, ale pak se nestane to, že by třeba omítka spadla. Je potřeba počítat s tím, že pokud s tím nemá žádné zkušenosti, nějaké drobné chyby se objeví. To řemeslník za léta zkušeností už ví, že třeba u oken to více praská apod. To není v silách výrobce všechno dát do technických listů, protože by pak musel vydat knížku. 

To jsem rád že jsi to postavil na zem, že nějaký grif je nutný, a čím lepší výsledek chceme, tím víc je důležitá praxe. Nemůžeme tady jít do detailů, ale už jsme mluvili o tom, že informace lze dohledat a jsou i řemeslníci, kteří už mají zkušenosti a poradí.

Příspěvek Hlína jako stavební materiál – rozhovor s Michalem Navrátilem pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Finální a dekorativní hliněné omítky – rozhovor s Michalem Navrátilem

 

Dotaz na míru pro výrobce a vývojáře hliněných omítek Michala Navrátila. Michale, jaké máme možnosti ve finálním dokončení hliněných omítek? Časti vidíme nějaké barvy, o kterých by člověk ani nevěřil, že to může být čistě přírodní materiál, některé série jsou bílé, oranžové, žluté – jaké jsou možnosti a je to vždy čistá směs, nebo to jsou kombinace materiálů?

Spousta lidí se na finální omítky dívá jen jako na barvu. Chceme bílé, nebo chceme zelené, ale málokdo se dívá na to, že různé série podle toho, z čeho jsou vyrobeny, také na člověka různě působí. Nejčastější omítky jsou hnědé. Všichni výrobci vyrábějí z hnědé cihlářské hlíny a do ní se přidává obyčejný písek. Vzhled té omítky je takový rustikální, zašedlý a působí to jak pískovec. Když se na to člověk podívá, hled z toho čiší, že je to hlína, je to nádherné. Mají trochu nevýhodu, že na jedné stěně je to nádhera, ale když se udělá celá místnost, tak je to příliš tmavé. Proto se spousta výrobců snaží vytvořit bílé nebo světlé omítky. V té chvíli se musí nahradit písek třeba mramorem, hnědou hlínu musí nahradit čisté hlíny, které se těží z větších hloubek a jsou hůře zpracovatelné. Většinou to jsou kaoliny a ty mají problém se soudržností. Další trend tedy je, u světlých barev to rozdělovat na přírodní a pigmentované hlíny. U té hlíny je jejich barva taková nejistá, nejasná, třeba jestli je to zelená nebo hnědá, ale vypadá to přirozeně. Pak ale někdo chce třeba čistou modrou, a to se dělá tak, že do bílé barvy se dá pigment. Tady mám dva druhy omítek, je to stejná série, stejné složení. Tady mám hlínu v různých přirozených barvách, a tady je přidaný pigment, byť i přírodního původu. Když ale přidám ten pigment, mám sice dokonalou barvu, ale v té chvíli pocitově já úplně vypadnu z toho, že se dívám na hlínu, byť by ten odstín byl přirozený. A v tom je ten rozdíl. Potom jsou omítky vyráběné z mramoru, Ve chvíli, kdy do omítky z čisté hlíny přidám čistý mramor, jen kombinace těchto dvou materiálů, už ta omítka nemusí vypadat jak čistě hliněná. Není to jen barvou, i pocitově. Můžu takovou omítku dát na celou stěnu, do celého prostoru, ale bude to na mě působit už jinak. Tohle je dobré si uvědomit, že každý druh omítky působí jinak. Některé typy jsou vhodné do moderních interiérů, jiné zase do rustikálních, do slaměných domů, nebo i do historických objektů. Takže já bych se při vybírání omítek nedíval primárně na barvu, ale jak na mě působí. 

Je finální dekorativní hliněná omítka definovaná jen zrnitostí? Někdy se nechává jako finální ta hrubá, ale díky tomu, že obsahuje i ty větší kousky, nejsem schopen ji vyhladit tak dokonale. Nebo je to o té barvě, že základní omítky nejsou k dispozici třeba v bílé? Jak se definuje finální omítka?

Jde o zrnitost písku, který se přidává. Ve finálních omítkách je do dvou milimetrů. Obyčejně se dává od 0,5 do 1 mm, u hrubých se to pohybuje mezi 2 a 4 mm. 

Vím, že povrchová omítka z hlíny se dá udělat i z těch hrubých omítek, samozřejmě ten povrch není takový jako tady u těch jemných povrchů. Jaké je nejrozšířenější použití v praxi? Mluvil jsi o různých typech interiérů. Je nutné vždy postupovat tak, jak jsme zvyklí, hrubá omítka, jemná omítka?

Základní tam je ten záměr. U hrubé omítky je jiný záměr než u jemné. U hrubých omítek nehledím na design. Musí to mít pevnost, smrštivost a musí být možné to natáhnout v nějaké vrstvě. Nevadí mi tam praskliny. U finální omítky mi jakákoliv trhlina velmi vadí. U hrubé omítky mi záleží na tom, aby to drželo tvar, nestékalo dolů. U finální omítky potřebuji, aby se to nádherně natahovalo v tenké vrstvě, aby zrnitost byla stejná, aby to nepraskalo a aby ty praskliny, které jsou na té hrubé omítce, dokázala překlenout. Je tam jiný koncept.

Jak se díváš na péči o omítky v čase? Mám na mysli různé nátěry, nebo třeba když se mi omítka zašpiní kolem vypínačů. Jak se s tím dá poradit?

Záleží na základně. Pokud je čistá hlína a písek, tak ve své podstatě je měkká. Když po omítce přejedu rukou, hlína se mikrosprašuje. Na ruce není nic vidět, ale ta setina milimentru se spráší, takže špína nemá moc tendenci se uchytit. Omítka tedy není náchylná ke špinění. Ve chvíli, kdy ke hlíně přidám nějaký přídavek, třeba škrob, metylcelulózu, v té chvíli povrch je pevný a já když po něm přejedu, vše se zachytává a nečistoty ulpívají. Takže aditiva jsou kontraproduktivní. Oprava čistých hliněných omítek je relativně snadná, nastříká se to vodou a zapraví se to. Vypadá to snadně, chce to trošku zkušenosti, ale dá se to. Pokud jde o nátěry, já osobně si myslím, že nátěry na hliněnou omítku nepatří. Tím se zabijí všechny vlastnosti, které má hlína, které mi dává do toho interiéru. Hlína je živá, má v sobě život, mikroorganismy, ovlivňuje celé prostředí. Ale ona ho neovlivňuje, že jen mění vlhkost. Pak kdybych použil prodyšný nátěr, vše by bylo v pořádku. Ale pokud přijmu filosofii, že hlína je živá a kontakt vzduchu a hlíny klíčový pro to, aby se měnilo klima, tak jakýkoli nátěr bude kontraproduktivní. 

I třeba nějaký hliněný nátěr? Protože jsou lidé, kteří se nechtějí dívat 50 let na tu stejnou červenou nebo třeba bílou barvu. Je nějaké řešení pro ty, kteří se s tím nechtějí smířit, ale pořád chtějí hliněnou omítku?

Hliněný nátěr není o hlíně. Ten se neudělá bez methylcelulóza škrobů.

Takže bych si měl dobře utřídit priority. A vápenné nátěry?

To je to nejhorší. Vzhledově je to nádherné, sám to mám rád, vytváří struktury, na hlíně to vypadá moc hezky. Ale vápno je dezinfekční a já mám živou hlínu. 

Takže to bude fungovat z hlediska vlhkosti, ale všechny ostatní vlastnosti a vlivy na mikroklima to potlačí. Tam se to nepotkává. 

Příspěvek Finální a dekorativní hliněné omítky – rozhovor s Michalem Navrátilem pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Při výběru hliněné omítky je důležitý pocit – rozhovor s Michalem Navrátilem

Není hlína jako hlína – myšleno jako stavební materiál. V běžném životě to asi nijak nerozlišujeme, hlína je prostě hlína. Pokud jde o stavební materiály, chci se zeptat Michala Navrátila, specialisty na hliněné materiály a vývojáře hliněných omítek, který se tématu věnuje přes 15 let, zda jsou mezi jednotlivými produkty nějaké rozdíly. Když mám před sebou 5 balení hliněných omítek od různých výrobců, nebo třeba nepálené cihly, budou se nějak lišit v parametrech, je třeba tomu věnovat pozornost, nebo je to jen o ceně?

Když jsem začínal před 17 lety, začal jsem vyrábět sérii omítek a chtěl jsem pracovat i s jinými typy jílů, než bylo obvyklé. Hliněné omítky se vyrábějí z cihlářské hlíny, hlíny z povrchu. Začal jsem pracovat s hlínami, které se těží 30 – 40 m pod povrchem. Začal jsem si všímat, že ty hlíny jsou pocitově jiné. Nebyl jsem schopen tu hlínu vymíchat, aby ta omítka byla taková jako ta cihlářská hlína. Takže jsem si uvědomil, že každá hlína je opravdu jiná, ovlivňuje ji i to prostředí, kde vzniká. Hlína není jedna, hlína je škála, některá je živější, některá je méně. Kdysi jsem našel knihu o feraterapii, to je terapie hlínou, a tam se mluví o tom, že hlína je léčivá do hloubky 1,5 m, hlouběji už ne. tam jsem si uvědomil ten rozdíl mezi povrchovou a hloubkovou hlínou – ta hloubková je strašně čistá, už to není taková směs jako na povrchu, kde jsou kořínky, bakterie, plísně, je tam život. Proto tam také rostou rostliny a čerpají z ní. Tam je ta hlína hnědá. Jakmile začne světlat nebo být bílá, tam jsou z ní oddělené ty ostatní složky a už se s ní hůře pracuje. S hlínou do metru a půl není co pokazit. Lze s ní dobře pracovat, je živá. Když se jde do větší hloubky, už to není na vlastnosti, ale na design.

Při svépomocném stavění se asi do 30m hloubky nedostanu, ale u těch výrobců je to nějaký údaj, který se dočtu? Máš nějaké doporučení?

Nedívat se po technických parametrech, ale jít po pocitu. Když zvažuji nějaké výrobce, tak sledovat, jak se prezentují, jakou energii dává na povrch, může to být velká firma s dobrou filosofií, pak bude vybírat i dobré hlíny a materiály, které do sebe zapadnou. Pokud do hlíny budu přidávat písek, který se jen prosel a nemusel se drtit a nešlo do něj žádné násilí, a porovnám ji s hlínou, do které se dával mramor, do kterého už musela jít síla, to jsou věci, které to ovlivňují. Nemusím studovat žádné technické parametry, řídit se od začátku pocity, pak se nemůžu splést. Každý tu energii máme jinou, někomu sedne velký výrobce, někomu malý, a tak to má být. 

Když si někdo není jistý svými pocity nebo na ně tolik nedá, jsou to informace, které se dají dohledat? Když to přirovnám ke dřevu, na velké pile se vůbec nijak nedá zjistit původ dřeva, na nějaké lokální to ale budou vědět nebo mě vezmou do lesa, odkud těží stromy. 

Není to vždy tak, že velká fabrika je vždy špatná. Když to vede jeden člověk a vede i sám sebe a dělá to svýma rukama, a pod ním je 20 nebo i 100 lidí – pořád ta hlava firmy a její filosofie musí být v pořádku. Spíše se řídit celkovým pocitem, pokud ta firma člověku nějak přijde do cesty, sedne mu, vyskočí mu na internetu, sledovat ty impulsy, které nám chodí.

Když vezmu další aspekty – víme, že hlína se míchá, přidává se písek a jiné materiály, Je něco, na co si dávat pozor? Třeba všichni výrobci nepálených cihel je budou mít ve stejných rozměrech, je na to nějaká norma? Co brát do úvahy, když se nechci rozhodovat jen podle ceny?

U těch cihel není rozdíl skoro žádný. Buďto to jsou cihly jen vyndané před výpalem, takže už prošly nějakou technologií, ty jsou většinou z povrchu. Lisované cihly jsou zase vyrobené jinou technologií, ale ty se u nás už nedělají. V omítkách už začínají být rozdíly a do budoucna budou ještě větší. Doteď ty hrubé děláme všichni skoro stejně, je to z té povrchové hlíny, je hnědá. Ale protože se to začíná dělat ve větším množství, začínají se objevovat problémy. Někde vznikají fleky jako výluhy od manganu nebo železa, které jsou přirozenou součástí té hlíny. Do budoucna se objevuje trend tyto problémy eliminovat. Do technického listu se napíše, že může vznikat tento problém, a tím pádem výrobce je z obliga, nebo další výrobce řekne já dokážu tu hlínu udělat čistší, takže jde do větší hloubky, kde ty příměsi nejsou, a tady vzniká otázka do jaké míry je hlína živá, nebo ne. V současnosti je jediný rozdíl mezi výrobci v množství hlíny, která je v omítce. To já vnímám jako zásadní, protože je rozdíl, jestli tam je hlíny jen málo, aby splňovala základní parametry pevnosti, nebo si dovolím jí tam dát víc, protože ji dokážu namíchat. 

Jen pro vysvětlení, když je v hliněné omítce málo hlíny, můžeš říct, jaké tam jsou další materiály?

V hrubých omítkách jsou z 90 % písek a hlína. Přidávají se slaměná nebo konopná vlákna. Já přidávám slámu, protože je plochá, a její vlákna oddělují celistvost omítky. Hliněná omítka je plocha, která se při vysychání smršťuje, aby měla pevnost a další vlastnosti, řádově o 1 – 1,5 %, takže vznikají drobné praskliny. Když přidám více hlíny, tak zlepším vlastnost její živosti, ale při vysychání se smršťuje více, takže více praská a může začít ze stěny odpadávat. Když přidám ta plochá slaměná vlákna, tak se omítka nebude smršťovat po blocích, ale po milimetrech nebo centimetrech, a vytvoří spoustu malých nebo drobných trhlin, které nejsou vidět. Takže i když je smrštění třeba 3 %, tak to nedělá problémy. Pohyb omítky se rozdělí do malých ploch a malých trhlinek a nedělá to problémy ani na finálních omítkách.

Takže to know-how je, jak vyladit tu směs, aby byla optimální.

To je ten rozdíl, když si to člověk dělá sám, nebo má hlínu od výrobce. Neříkám, že výrobce je vždy lepší, jen že je to rozdíl.

U výrobce je někde udán ten poměr jednotlivých materiálů? Nebo je to jejich know-how?

To bychom museli zacházet do hloubky, co je hlína, co je jíl. Nikdo nemá tu povinnost. Když jeden výrobce deklaruje 50 % hlíny a 50 % písku a jiný jen 20 % hlíny, nedá se říct, že ten první je lepší, protože má víc hlíny. Hlína se skládá z hlíny a písku a prachových částic atd, a ten, který deklaruje 50 % hlíny, tak i v těch 50 % už je nějaký písek. V konečném důsledku budou oba mít stejné množství jílových částic, pokud se bavíme o stejném složení, tj, o jílu a písku. 

Snažil jsem se najít nějaké jednoduché vodítko, ale vidím, že stejně se dostáváme k pocitu. Buď jak se sám cítím, nebo reference od známých.

Ano, neexistuje nic, podle čeho to posuzovat, jen ten pocit. Zeptám se ženy, ta je na tom většinou lépe, než my chlapi. My to převádíme na ekonomiku, ale ona posuzuje ten pocit a je od ekonomiky v tomto oproštěná. Když dáme na ni, dopadne to dobře. 

Příspěvek Při výběru hliněné omítky je důležitý pocit – rozhovor s Michalem Navrátilem pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Hliněné omítky z místních zdrojů svépomocí, nebo raději od výrobce?

Je rozdíl, jestli si na vlastní zahradě nakopu hlínu a použiju ji na hliněnou omítku, nebo jestli si koupím hotovou směs přímo od výrobce. Zeptáme se specialisty na hliněné omítky a vůbec hliněné materiály Michala navrátila, který se těmto materiálům věnuje přes 15 let. Téma, o kterém se budeme bavit, je kdy je lepší si hlínu pořídit doma na pozemku. Často se při stavbách potkávám s lidmi, pro které je přírodní stavitelství životní styl, řeší životní cyklus materiálů nebo jeho přepravu přes půl světa. Tohle vnímám jako velkou výhodu hlíny, ale je tam více parametrů ke zvážení, a proto se chci zeptat, jak toto vnímáš?

Můj názor, ke kterému jsem za těch 17 let došel v otázce výroba hlíny na pozemku versus její pořízení od výrobce, je ten, že hlína z toho daného pozemku tam pocitově patří, má energii toho místa. Já jsem si při stavbě svého domu také dělal omítky z naší hlíny. Za sebe můžu říct, že bych ji použil, je to živá hlína, protože většinou je z povrchu. Jsou tam ale různá kritéria, která nás omezují. Často je to o čase a o penězích. To pak dáváme na misky vah. Když používáme vlastní hlínu, ta nemusí být na zpracování vždy ideální, ale z 95 % hlín, které jsou na pozemku, lze bez problému udělat hrubou omítku, stačí jen mít zkušenost, to zpracování je ale zdlouhavé. Pokud jsem v situaci, kdy si celý dům stavím svépomocí, protože nemám tolik peněz, ale mám čas, tak proč to neudělat? Pokud ale mám hodně peněz, a tím pádem taky málo času, tak je otázka, zda to má smysl. Ani jedno není dobře nebo špatně, je potřeba si to vyvážit. 

Z jiného úhlu pohledu, v jakém množství se mi vyplatí se tím zabývat? Pokud mám běžný cihlový dům a chci si udělat jen jednu dvě stěny, nebo mám dřevostavbu a chci si ji omítnout celou, to se pak bavíme o stovkách kil. 

To je případ od případu. Pokud je to jen jedna stěna, je otázka, jestli mám dostatek času to studovat, sbírat zkušenosti, jak to vymíchat, tam je asi lepší si to koupit. Pokud je to na celý dům a nemám tolik peněz, tam se nabízí si to udělat sám. Pokud si chci zaplatit řemeslníka, aby to za mě udělal z místní hlíny, tam je to na pováženou. Mám zkušenost, že pokud to dělá firma, nepoužije místní hlínu, ale doveze si svou, která už je nadrcená, na místě tam přimíchá písek, to je zlatá střední cesta. 

Téma hliněné omítky zahrnuje širokou škálu materiálu. Jsem schopen připravit si svépomocí i dekorativní omítky, ne jen obyčejnou jemnou omítku?

Ano, pokud mi nevadí dávat do omítky nějaké příměsi, přírodní lepidla, škroby třeba na tapety, když omítka nedrží, ale je otázka, co z toho vzejde. ano, je to možné, ale musí se jí trochu pomoci. Světový trend v omítkách se rozděluje do dvou směrů. Jeden je nebudeme do omítek nic dávat, protože jsme výrobci a měli bychom to dokázat vyrobit čisté. Protože ve chvíli, kdy tam něco přidáme, už to není hliněná omítka. Pocit z toho je takový, když se podíváte na holé dřevo, nebo na nalakované. Je to dřevo, ale upravené. Upravená omítka už nemusí tak působit na interiér. Druhý postoj výrobců je musíme to dostat k co nejvíce lidem, tedy aby omítka měla vlastnosti jako třeba vápenná, dáme nějaké přírodní příměsi, o nic tedy nejde. Takže jsou 2 směry, kterými se lze dát. Pokud si chce člověk udělat finální omítku z místa, tak mu nemůže vadit, že bude tmavá, hnědá. Pokud si nechce ztmavit interiér a chce omítku světlou, tak už to sám nedokáže. Mně to trvalo 3 roky intenzivní práce, než jsem vymyslel jak na to, abych do toho nemusel dávat lepidla. 

Může to tedy fungovat tak, že si lidé z místa vyrobí hrubou omítku a tu finální si pak koupí od výrobce – tam už ani při její milimetrové tloušťce nejsou takové objemy.

Ano, podle našich statistik prodejů to je tak, že velká část lidí si dělá hrubé omítky a ty finální si koupí. Jediný problém, který vidím u těch domácích omítek, je ten, že lidé se je snaží udělat co nejjílovější. Pokud tomu ale člověk nerozumí, vytváří to následné problémy, v omítkách se dělají velké praskliny a ty se pak projevují i do těch finálních a nejde to ukočírovat. 

Kde doporučuješ hledat kvalitní informace pro lidi, kteří si chtějí omítky udělat sami a nic o tom neví?

Já jsem kdysi dávno s Alešem Dorazilem do knihy Slaměné domy od Honzy Martona napsal část o hliněných omítkách z místních zdrojů. Stále se prodává, dá se objednat. Je tam podrobně popsané, jak dojít ke správné směsi. Pokud má člověk čas, tak i úplný laik si podle toho omítne dům.

Příspěvek Hliněné omítky z místních zdrojů svépomocí, nebo raději od výrobce? pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

O boomu hliněných omítek v ČR – rozhovor s Michalem Navrátilem

Hlína jako stavební materiál začíná být více a více v povědomí. Budeme o ní mluvit s Michalem Navrátilem, který se hlínou zabývá posledních 16 let a je vývojářem hliněných omítek. Michale, proč myslíš, že se hlína začala více využívat? Jak to vnímáš jako člověk, který je v každodenním kontaktu s lidmi, kteří staví s hlínou nebo s jinými materiály? 

V začátcích nejvíc pomohlo Sdružení hliněného stavitelství. Z mého pohledu oni i doteď pomáhají s rozvojem, v osvětě, na konferencích, aby se to více rozjelo. Potom se to začalo dále nabalovat, časopisy a tak dále, až se to dostalo do dnešní podoby, tedy ne že by každý věděl, o čem to je, ale už se to nebere jako totální úlet.  

Kdo je za tím sdružením?

Založila to paní docentka Žabičková, z brněnské Fakulty architektury VUT a sdružuje řemeslníky a lidi, kteří se zajímají o hlínu. 

Proč si myslíš, že lidé chtějí hliněnou omítku, která může v dnešní době působit zastarale nebo staromódně – jaké jsou ty důvody, že o tom lidé vůbec uvažují?

Ty důvody se vytvořily. Přišlo to sem z Německa a začalo se mluvit o tom, že hlína reguluje vlhkost a proto by se měla dávat do interiéru, protože ty jsou vysušené, a vytváří tam určité zdravé mikroklima. Tento začátek byl důležitý, protože jsou to měřitelné hodnoty a dalo se to zdůvodnit racionálnímu člověku. Postupně se ukázalo, že to s tou vlhkostí není až tak ono, protože se ukázaly rozdíly mezi laboratorním stavem a reálným prostorem. V reálném stavu se ta vlhkost v interiéru nehýbe. Omítka sama o sobě nevytváří vlhkost, ona ji pouze reguluje.

Takže když v interiéru během určitého času, třeba několika hodin, vlhkost vystoupí a pak zase klesne, tak ta hliněná omítka to pomůže vyrovnat, vlhkost nasaje nebo vypustí. V klasickém interiéru se ta vlhkost ale tolik nemění. Ta změna se děje v průběhu roku. V zimě bývá v interiérech největší sucho a v létě největší vlhkost, hlína ale nedokáže z takto dlouhodobého hlediska tu vlhkost regulovat. Když bude hodně tlustá vrstva omítky, tak se můžeme bavit o 14 dnech, možná o měsíci. Takže pokud byla představa, že hlína si v létě nasaje vlhkost a v zimě ji vydá do interiéru, tak to takto až tak nefunguje.

Nicméně postupem času se ten pohled měnil, začal se do popředí dostávat pocit z interiéru a začalo se zjišťovat, že ta hlína není o vlhkosti, ale o pocitu z té hlíny. Když za mnou přijdou lidé a ptají se na hlínu, tak jim vždy říkám, vezměte si hroudu vápna a čichněte si k ní. Ucítíte takovou čistotu, sterilitu, až prázdnotu toho vzduchu. Když si vezmete hlínu, tak tam bude taková plnost, něco tam je, nedokážete to přesně popsat, ale něco tam je. A to je to, co si přenesete do svého interiéru. Když tam člověk bydlí, tak už to necítí, ale pocitově to vnímá. Má to ale svoje zákonitosti. Musí tam být určitá síla omítky, musí mít kontakt se vzduchem, a tak se vytváří ten pocit v interiéru, kdy tam vejdete a je vám tam dobře, ani nevíte proč.

Takže některé aspekty ani nezměříme. Je nám tam dobře, ale nikdo nám nevysvětlí, proč. 

Ono se to ani nedá nějak změřit, je toho tisíce parametrů. Záporné ionty, složení plísní, mikroorganismy atd. Vzduch se skládá z mnoha věcí a ta hlína nám je pomůže vytvořit v optimálním stavu. Může se stát, že určité typy jílovité hlíny jsou schopné pohlcovat nějaké škodliviny, teď se zkoumá, jestli je pak i vydává, nebo uskladňuje, tedy je spousta věcí, které nevíme, ale to ani není potřeba. Myslím, že kdo chce hlínu, tak by se více měl soustředit na ten pocit, vejít do interiéru, nadechnout se a uvědomit si: sedí mi to? Pak si zajít to bytu, kde je sádrokarton, do domu, kde jsou vápenné omítky, a porovnat si, kde je mu dobře. Každý jsme jiný, každému vyhovuje něco jiného.

Je možné, že to je také tím, že čím více staveb je takto postavených, tím více lidí s nimi může získat zkušenost. Když jsme něco takového stavěli před 10 lety, nebylo kam si zajít se podívat.

Ano, tak jsme začínali i my. Moje první setkání s hlínou bylo v Německu a Rakousku, když jsem dělal cestu po ekologických stavbách. Vešel jsem do hliněného domu a bylo to pro mě jako z jiného světa. Nevěděl jsem, odkud ten pocit pochází a postupem času jsem zjistil, že je to materiálem a lidmi, že jsou v harmonii. Většinou ten materiál vybírají ženy, ty lépe cítí, že jsou s ním v harmonii, muži to potom od nich přejmou.

Doporučujeme tedy najít si nějakou stavbu a zajít si to tam vyzkoušet přímo v interiéru, protože vám nedokážeme zpostředkovat žádné grafy nebo statistiky. Zkuste kontaktovat někoho ve vašem okolí, o kom víte, že má hliněné omítky, a udělejte si vlastní názor.

Příspěvek O boomu hliněných omítek v ČR – rozhovor s Michalem Navrátilem pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Založení masivní dřevostavby na vyvýšený sokl

Založení trámů masivní dřevostavby na vyvýšený sokl. Je to jedna z možností, jak takovou stavbu usadit na základ. Na rovné základové desce je místo první šáry, tedy 1. řady trámů, udělaný soklík. Většinou je tam cihla nebo ztracené bednění vylité betonem. Může to mít několik výhod, jedna z nich je, že se tím dostaneme výše nad terén.

Dneska je trochu tlak na bezbariérovost a na to mít vestavbách co nejméně schodů. My ale současně potřebujeme dřevo ochránit a konstrukčně předcházet problémům. Je proto vždycky lepší, když je dřevo trochu více nad zemí.

Pokud dáme místo první klády nebo trámu sokl, tak se dostáváme výše nad zem. Vidíme to u těchto venkovních dveří, kde někde v této výšce máme konečnou výšku podlah v interiéru. Pokud bychom to neřešili, tak tady máme ještě jeden dřevěný trám. Jsme tady sice na vyvýšeném prostoru nad sklepem a nemáme kolem sebe terén, ale můžeme to vidět na fotkách na videu.

Další výhodou může být také to, že pokud by v interiéru došlo k havárii vody, tak dřevo je nad úrovní podlah. Jsou tady samozřejmě nějaké detaily, které jsou podobné, i když zde sokl není. A to je zateplení soklu či základu zvenku. Bývá to častá chyba anebo vnější zateplení základů nebývá vůbec řešeno. Umí to pak krásně skrze základ promrznout. I když je nějaká izolace zevnitř, tak dřevo nám končí na betonu a není to optimálně dořešeno. Je tedy potřeba počítat s tím, že sokl je důležité zateplit a mělo by tam být nějaké napojení na dřevo i s okapničkou.

Kam umístit celou stěnu je výzva. Tyto trámy jsou široké 30 cm a my si můžeme dovolit je mít 10 cm směrem ven. To nám dává možnost řešit zateplení, případně nějaký obkladový kámen nebo omítku a tímto způsobem si můžeme pomoci aby nám to co nejlépe vycházelo.

Je to i detail, který zmiňuji na jiném videu a souvisí to obecně s napojením dřevěných stěn na betonové základy. Určitě je dobré si nechat v rámci projektu zpracovat tento detail, i když je to jenom rozsah projektu pro stavební povolení.

Příspěvek Založení masivní dřevostavby na vyvýšený sokl pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Založení prahového trámu masivní dřevostavby

Založení základového nebo prahového trámu u masivní dřevostavby, roubenky nebo srubu, hranolu nebo kulatiny. Detail, který je často podceňován a nebývá úplně dobře řešen. Vidíme to všude kolem: někdo udělá základovou desku, přijdou tesaři a dají to tam bez nějakého velkého domýšlení. Tesaři prostě řeší dřevěnou část a základy si chystá někdo jiný. V projektu často vůbec není tento detail navržen nebo není řešen vůbec. Obvykle se počítá, že to ti řemeslníci nějak udělají.

Objevuje se nám tam několik věcí: jak uložit samotné dřevo na beton, na kterém je často IPA. Jak to uložit co nejlépe, aby tam nezatékala voda, byla tam udělaná nějaká okapnička, a aby to vzhledově vypadalo dobře.

Tím, že zateplujeme základy a sokl, tak často řešíme i to, aby nám základ nepřečníval oproti stavbě. U starších staveb to tak většinou bývalo, ale pokud jde o ochranu dřeva, tak je většinou lepší, když stavba přesahuje přes sokl.

Možností je zase hodně, ale je tam několik důležitých věcí, které by měly být řešeny. Což je izolace mezi dřevem a základem. V detailu můžeme, v tomto případě, vidět měkkou nenasákavou kaučukovou izolaci, která vyrovnává právě malé nerovnosti. Stavba je přesazená oproti soklu, který je zateplený a je tady příprava pro okapničku nebo je tady rovnou drážka, která umožňuje odkapávání vody, aby to nešlo do spoje. Taky je tady důležité, aby se to vizuálně potkalo s úpravou základu.

To samé platí i pro kulatinu u srubu, kde to bývá často ještě náročnější, protože klády jsou kónické. Mám ještě další možnosti, ale to už si řekneme v dalším videu.

Je dobré nechat si u projektanta vytvořit pár důležitých detailů navíc. A toto je jeden z těch, které bych opravdu doporučoval, aby tam byl a byl vyřešen dobře.

Příspěvek Založení prahového trámu masivní dřevostavby pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Vylepšený rybinový spoj tradiční roubenky

Jakou používáme technologii při stavbě tradiční roubenky s rybinovým spojem? Zvenku to vypadá pořád stejně, jak rybina nebo rybinový spoj, tak i pérko mezi trámy. Mohlo by se zdát, že jde o technologii, kterou už nelze nijak dále posouvat nebo zlepšovat. Máme tady nové technologie, které souvisí se sušením a lepením dřeva, s moderními nástroji, jako jsou CNC stroje, které vyrábějí stabilnější profily.

Mohlo by se zdát, že klasický rybinový spoj je stejný jako před sto lety. Zvyšující se nároky na tepelněizolační vlastnosti staveb a vzduchotěsnost nás nutí přemýšlet i u tradičních postupů, zda se tam nedá něco zlepšit. Je zde samozřejmě pořád touha dělat to nějak jednoduše a v souladu s původní technologií.

Na záběrech můžeme vidět detaily, které trochu zlepšují spoj. Setkání plochy na plochu dřeva v rybinovém spoji, vždy bylo problémem a výzvou. V průběhu času dřevo pracuje a trochu se hýbe. Můžeme vidět nějaké prasklinky už nyní. Pokud stavba nemá zevnitř nějakou předstěnu či předezdívku a stěnu tvoří pouze hranol, načítají se nevýhody nebo nedokonalosti, do stavby nám pak může zafoukávat. Spousta lidí je s tím smířená a je dobré s tím počítat, pokud chceme tento typ stavby.

Není to ale důvod se nesnažit víc nebo odfláknutou práci házet na to, že „jde o dřevo.“ Měla by tam být míra kvality a snaha to zlepšovat a posouvat dál.

Jedna z věcí, které se začaly dělat, je zámek. Můžeme ho vidět na fotkách ve videu. Hlavní slabinou rybinového spoje je průchodnost spoje. Jednoduchý nebo dvojitý zámek zabraňuje přímému profukováni. Existují nějaké paměťové pásky, ale tam bych byl hodně opatrný v tom, kde a jak je použijeme. Jde spíše o cizorodý materiál. Paměťovými páskami je myšleno to, že dokáží měnit svůj objem. Pokud je dáme na rovnou plochu, tak se úplně stlačí. Když dřevo pracuje a vznikají nedokonalosti, tak dokáže paměťová páska zvětšovat svůj objem. Má to svoje limity, ale je možné si pomoci i těmito věcmi.

Další zlepšovák je pérko mezi trámy. Pérko kolmě dosedá na rovnou plochu. Když se časem dřevo vrtí, tak nám pérko špatně dosedá, vzniká mezera, někdy je dokonce pérko utopené moc dovnitř. Voda se pak může více dostávat do spáry.

Přitom se to dá řešit docela jednoduše, jako zde, kde máme pérko trošku více přesazené přes šikminu. Je to pak trochu větší zábrana proti větru a funguje to lépe proti vodě.

Věci se dají vylepšovat a pokud má člověk chuť přemýšlet, tak to určitě jde. Pořád ale platí, že u roubenky musí člověk unést nějakou míru nedokonalosti, která k přírodnímu rostlému dřevu patří.

Příspěvek Vylepšený rybinový spoj tradiční roubenky pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Parotěsná vrstva u nadkrokevní izolace přírodní stavby

Možnosti použití parobrzdy, parozábrany nebo vzduchotěsné vrstvy u přírodních staveb. V konvenčním stavitelství to lidé moc neřeší, ale v přírodním stavitelství je to citlivé téma. A to zcela oprávněně, protože určitě nechceme bydlet v igelitovém sáčku nebo polystyrénové krabičce. Často je právě tématem parobrzdná, parotěsná, vzduchotěsná vrstva.

V přírodním stavitelství si někdy můžeme pomoci omítkami, u slaměných domů jsou to hliněné omítky. U jiných domů si můžeme pomoci parobrzdnou folií, které jsou na bázi papíru. Není to úplně čistý papír a taky to musí mít nějaké vlastnosti. Často se neobejdeme bez OSB desek, které se nám tam úplně nehodí, ale je to o nějakých kompromisech nebo vůbec o funkčnosti systému.

Příklad, kde se to řeší opravdu velmi těžce, jsou nadkrokevní izolace. Pokud máme nějakou střechu, která není rovná, máme udělaný krov, na to položíme pohledový záklop, jak je to vidět tady nebo i na kolmé stěně, ale bavíme se primárně o střeše s nadkrokevní izolací. Je jedno, jestli je to zděný slaměný dům, srub nebo roubenka nebo jestli je to nějaká rámová konstrukce. Jde o to, že pokud máme ve střeše nějakou izolaci, tak potřebujeme něco, co nám bude kontrolovat vlhkost v konstrukci.

Pokud si to vezmeme v reálném provedení, udělám si krov, na to dám pohledový záklop a pokud chci použít papírovou parobrzdu, jak to reálně udělám, abych tu parobrzdu nepoškodil, když potřebuji na střeše provádět další věci a ta je to v úhlu 45 °. To si může každý zkusit, že je to téměř nereálné, aby člověk vrstvičku nepoškodil.

Následuje nějaká další konstrukce pro izolaci, potom zase nějaké laťování nebo nějaký záklop. Člověk se tam zkrátka hodně nachodí. Optimální řešení je použít OSB desku, kterou tak jednoduše nepoškodím.

Takže dám podobně, jak je tomu tady, pohledový dřevěný záklop, na to dám OSB desku a přelepím ji. Tím mám vyřešenou parobrzdnou i vzduchotěsnou vrstvu. Můžu potom pokračovat s těmi dalšími pracemi, aniž bych tu vrstvu nějak poškodil nebo se musel nějak obávat, že tam udělám nějakou škodu. Má to samozřejmě vliv na funkčnost, rychlost a nakonec i na cenu. Když to někdy člověk nedělá nebo nechápe funkčnost celého systému, tak tam má OSB desku jako trn v oku, což se dá pochopit, ale nabízí se tedy otázka, jak to tady udělat jinak?

Existují nějaké možnosti, ale ty jsou o tolik komplikovanější nebo jsou tak specifické, že když to člověk všechno zváží, tak se prostě dopracuje k nějakému závěru a ten kompromis je potřeba někde udělat.

Tady vidíme nějaký konkrétní případ, kdy jsme v přírodním stavitelství limitováni a samozřejmě, pokud to nebude celohliněný domek nebo celo-slámo hliněný, tak pokud to není pro mě ta cesta, a chci jiný typ stavby, tak musím skousnout nějaké kompromisy, které se mi třeba nemusí úplně líbit.

Někdy, když sdílíme dílčí věci, tak je pro někoho trnem v oku že tady najednou máme OSB desku nebo vidí tohleto a támhleto. Ale bez kontextu celé stavby, systému a dalších priorit – tu stavbu musíme nějak větrat, spousta dalších věcí má vliv na interiérové klima, na možnosti vytápění, nejde k tomu nějak jednoduše ani zkratkovitě přistoupit. Proto sdílíme tuto zkušenost, tento postup. Je to samozřejmě jedno řešení v celé stavbě, ale možná v širším kontextu, proč to tak tady zrovna je. Narážíme na to, že bychom mohli použít něco jiného, ale jak to potom v praxi udělat dobře a funkčně.

Příspěvek Parotěsná vrstva u nadkrokevní izolace přírodní stavby pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Žebřiňák

Prodáme žebřiňák. Viz foto. Cena dohodou. Více informací na tel.: 728 033 315

Celý text naleznete na serveru (http://zahrada.hyperinzerce.cz/zahradni-voziky/rss/) zde.